Manuál humánního mučení

,, Mučení je pro mnoho vlád stále nezbytným nástrojem. Používají psychiatry, chirurgy a odborníky z celé řady dalších oborů, aby lidi přinutili k přiznání. Nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo přestat, a naopak najdeme mnoho důkazů o tom, že v 21. století to bude ještě horší.“ (Albert Joyce – profesor lékařské etiky, UCLA, San Francisco)

 Dne  4.ledna 2006 prezident USA George W.Bush informoval novináře, že Spojené státy nepoužívaly a nebudou používat mučení. Reagoval tak na obvinění, že americké ozbrojené síly a zpravodajské služby, zejména pak CIA, zcela běžně používaly mučení při získávání informací ve ,,válce proti teroru“, kterou prezident vyhlásil o pět let dříve.

 Význam jeho slov byl zcela jasný. Žádnému Američanovi nebylo dovoleno dopouštět se mučení – a žádnému to nikdy dovoleno nebude. Takhle se Amerika nechová. Tvrdý výslech, to ano. Ale mučení? Ne.

Mluvil zapáleně a působil překvapeným dojmem, že se s touto záležitostí musí vypořádat veřejně.

Řeč mu napsali profesionální autoři projevů a na každé slabice bylo patrné, že ji obraceli několikrát dokola, aby se ujistili, že má přesně požadovaný význam.

 V době, kdy pečlivě volenými slovy popíral, že by Amerika kohokoliv mučila, věděl, že v roce 2002 ministerstvo spravedlnosti vydalo zákonnou směrnici – označenou slovem ,,Tajné“, která určovala, jak je možné teroristy vyslýchat Tento dokument stanovoval tzv.,,důraznější výslechové metody“.

Další výslechová technika, kterou ministerské směrnice bez omezení povolovaly, byla popsána jako ,,dlouhodobé stání“, při němž je ,,možno vězně přinutit, aby stál až čtyřicet hodin s želízky na rukou a s nohama připoutanýma k podlaze“. Povolené bylo i simulované tonutí neboli ,, water boarding“. Směrnice povolovaly rovněž spánkovou deprivaci, slovní zastrašování a hrozby fyzickým násilím.

 Tyto výslechové metody vycházejí ze dvou manuálů CIA.

Jeden nese název,, Nátlakový výslech“ a druhý,,Využívání lidských zdrojů“

Obsahují například podrobný návod na vyvolání strachu.

Část věnovaná bolesti varuje, že způsobením intenzivní bolesti získáme se značnou pravděpodobností falešné přiznání. Podrobně konkrétní je příručka v metodách útoků na mysl vyslýchaných, za použití hypnózy a omamných látek.

 V roce 2006 měla CIA na výplatní listině hned několik lékařů z různých zemí, na něž se mohla obrátit a požádat je o účast při výslechu. Příručka CIA říká :,,Drogy mohou účinně odstranit odpor, který se nepodařilo překonat jinými technikami.

Oba manuály připravili dva významní psychiatři: doktor Louis Jolyon ,,Joly“ West, bývalý ředidel Katedry psychiatrie Losangeleské univerzity, a doktor William Sargant, zakladatel a ředitel Oddělení lékařské psychologie nemocnice svatého Tomáše v Londýně. Oba až do smrti úzce spolupracovali se CIA a britskou rozvědkou MI6.

Sargant napsal knihu Battle of the Mind (Boj o mysl), která dodnes patří k povinné četbě vyšetřovatelů po celém světě. Metody které vytvořili, se změnily jen v jediném ohledu – drogy ovládající mysl a přístroje způsobující bolest jsou dnes ještě sofistikovanější.

 Stejně znepokojivý je fakt, že v roce 2006 Amnesty International informovala o používání těchto metod v Iráku, Afghánistánu a ve věznici na Guantánamu. Osoby, které dokázaly vzdorovat technikám obsaženým v manuálech, posadila CIA do letadel a dopravila je na jedno z černých míst, kde, jak tvrdil prezident George W. Bush, ve jménu Spojených států rozhodně nedocházelo k žádnému mučení. Prezident mučící taktiky popřel krátce poté, co Amnesty International zveřejnila zprávu, podle níž se v současné době zcela běžně používá mučení v devadesáti zemích.

 Základna Guantánamo, stejně jako další tzv. černá místa, byla vybrána proto, že se nachází mimo jurisdikci amerických soudů a nevztahují se na ni právní omezení.

Mnoho vězňů skončilo na Guantánamu poté, co byli v podstatě náhodou chyceni při amerických zátazích na podezřelé v Afghánistánu a Pákistánu. Někdy byli jen předání protivníky za vypsanou odměnu.

 Navzdory četným výzvám Organizace spojených národů a dalších, k uzavření věznice na Guantánamu, vydalo v únoru 2006 ministerstvo spravedlnosti prohlášení, že na místě stávajícího zajateckého tábora vyroste nové permanentní zařízení. Bílý dům i nadále odmítal v plném rozsahu prozradit, co se odehrává na Guantánamu a na dalších černých místech, kde podle kritiků mělo docházet k porušování Úmluvy OSN z roku 1984, která zakazuje mučení a jejímž signatářem jsou i Spojené státy.

Úmluva výslovně zakazuje posílání podezřelých do zemí, kde existuje vážný důvod domnívat se, že budou mučeni.

 Američané jako celek si také stále přejí, aby se se zločinci, kteří byli shledáni vinnými z vážných trestných činů, zacházelo tvrdě. Proto není překvapením, že většina Američanů v průzkumu vyjádřila podporu způsobu, jakým je na Guantánamu se zajatci zacházeno. Postavení vězňů z Guantánama je však odlišné. Proti mnohým z nich nebylo vzneseno žádné obvinění, natož aby byli z nějakého zločinu usvědčeni. Donedávna neměli vězni na Guantánamu ani právo vybrat si vlastního advokáta, o jejich osudu nerozhodovala porota a neměli možnost se nikam odvolat. Většině je mezi dvaceti a třiceti lety. Jednomu bylo teprve třináct, když ho americké jednotky zajaly v Afghánistánu. Dalšímu bylo sotva patnáct. Vězni pocházejí z celkem čtyřiceti tří zemí. Většinou jsou to Arabové. Žádný není považován za válečného zajatce, na něhož by se vztahovala ochrana Ženevských konvencí.

Pentagon hrdě poukazuje na to, že v celách jsou na příklad turecké záchody, což označuje za důkaz našeho chápání jejich kulturních potřeb.

 Při mnohahodinových výsleších se na zajatcích vystřídá procesí příslušníků CIA a někdy i MI6.

A právě průběh těchto výslechů vyvolal největší znepokojení organizací sdružujících ochránce lidských práv.

Vězni, kteří byli bez obvinění propuštěni, vypověděli, že byli při výsleších vystaveni fyzickým a psychickým útokům, jež spadají do kategorie mučení. To mučení je šokující především proto, jak zručně je prováděno, uvedl ředitel Amnesty International - Steve Ballinger.

 Úřady a agentury podléhající americké vládě se systematicky věnují rozvoji metod útoku na lidskou psychiku, snaží se přijít na způsob, jak kontrolovat lidské chování, současně vyvinuly a otestovaly bakteriologické zbraně, které poskytly Saddámu Husajnovi v době, kdy se těšil přízni Washingtonu.

Mnoho vlivných zájmových skupin se domnívá, že je naprosto nezbytné dosud nezveřejněná fakta o tajných dějinách CIA a jejich programech, držet i nadále v tajnosti.

zdroj: Tajnosti a lži (Gordon Thomas)-2009

nášup:

Mé peklo v táboře Rentgen

Rosa Prince a Gary Jones
The Mirror UK
Pátek 12. března 2004-03-14

Britský zajatec, propuštěn z Guantanama, dnes říká světu celý jeho horor - a odhaluje jak byly do tábora přivedeny prostitutky k degradaci muslimských vezňů.
Džamal al-Harith, 37, který přijel domů před třemi dny po dvou letém uvěznění, je prvním ze zadržených, kdo odhalil US režim v táboře Rentgen na Kubě a táboře Delta.
Otec třech dětí z Manchestru vypověděl jak byl napaden pěstmi, nohami a obušky poté co odmítl záhadnou injekci.
Řekl, že vězni byli spoutáni až 15 hodin v kuse pouty na rukou a nohách s kovovými spoji, které řezaly do kůže.
Jejich ‚cely byly drátěné klece s betonovou podlahou a otevřeny všem elementům - nedávající žádné soukromí nebo ochranu proti krysám, hadům a škorpiónům, kteří se volně pohybovali po americké základně.
Tvrdí, že bití za trest byly konány dozorci známými jako Extrémní Reakční Jednotka. Přihnali se v plné výzbroji srčíce na ně rány.
Vězni se potýkali s psychologickým mučením a hrami mysli jen aby se přiznali k činům, které nikdy neudělali. I drobné porušení pravidel vyvolalo krutý trest.
Lékařské zákroky byly řídké a brutální a amputace končetin byly více drastické než bylo nutné, tvrdí Džamal.
Jídelníček se špatnou vodou a jídlem až 10 let prošlým záruční lhůtou zanechal vězně podvyživené.
Ale Džamalovo nejotřesnější odhalení bylo využívání prostitutek k mučení nejvíce nábožensky založených vězňů.
Vězni, kteří nikdy předtím neviděli ‚neodhalenou' ženu, byli nuceni se dívat jak se prostitutky dotýkaly jejich vlastních nahých těl.
Muži se vraceli rozrušeni. Jeden řekl, že jedna americká dívka rozmazala menstruační krev po jeho obličeji jako čin ponížení.
Džamal řekl: "Vím, že se něco takového stalo asi 10krát. Vždy se zdálo, že to byli ti velmi mladí nebo o nichž se vědělo, že jsou velmi nábožní, kteří byli odvedeni.
Žertoval jsem s jinými brity, ‚Přiveďte nám je - my si je vezmeme'. Rozesmálo nás to. Ale američané zřejmě věděli, že my nebudeme šokováni pohledem na Západní ženy, a tak se ani nenamáhali.
"Pro tyto muže to byla velmi rorušující zkušenost. Odmítli hovořit o tom, co se stalo. Trvalo jim to asi tak 4 týdny, než to řekli příteli - a my to vykřičeli po celém bloku."
Džamal dodal: "Celá pointa Guantanama byla dostat tě psychologicky. Bití nebylo až tak špatné jako psychologické mučení - rány se zahojily po týdnu - ale to ostatní zůstalo s tebou.
Hovořil z utajeného místa poté co se opět shledal se svou rodinou. Návrhář internetových stránek, konvert do Islámu, odešel studovat muslimskou kulturu do Pakistánu v říjnu 2001, několik týdnu po 11. září.
Omylem zůstal v Afgánistánu - věříce, že byl odvezen do Turecka - a byl zatčen jako vyzvědač, možná díky jeho britskému pasu. Byl držen v Kandahar, Afganistánu a spadl do US rukou.
Džamal teď nese jizvy z Guantanama. Hrbí se při chůzi, jelikož pouta, která jej poutala byla moc krátká.
Jako trest byli vězni zavřeni tak těsně, že byli nuceni ležet v klubku po hodiny. Během dlouhých vyslechů byli přivázáni ke kovovému kruhu na podlaze.
Džamal řekl: "Někdy jsi byl připoután k podlaze s rukama a nohama svázanýma k sobě. Jeden můj kamarád mi řekl, že byl takto ponechán po 15ct hodin.
"Zábava znamenala míti odvázané nohy a chození nahoru a dolu na pruhu štěrku. V táboře Rentgen to bylo 5 minut, ale v Deltě kolem 15cti minut.
Džamal řekl, že oběti Extrémní Reakční Jednotky byly promedánovány před celami. "Byl to úděsný pohled a byl to častý pohled."
Řekl, že jedna jednotka nutila k jídlu k ukončení hladovky 70% z 600 vězňů. Hladovka začala poté, co dozorce záměrně kopl do kopie Koránu.
Rýže a fazole byly na denním jídelníčku a voda byla špinavá. Džamal dodal: "V táboře Rentgen byla žlutá a v Deltě černá - jako barva Coca-Coly.
"Měli jsme ji vedenou potrubím s kohoutkem v každé ‚kleci', ale často ji zastavili jako trest."
"Zastavili nám vodu před modlitbami, abychom se nemohli umýt podle naší víry."
"Jídlo bylo také děsné, až 10 let prošlé zárukou. Otevřeli dvířka a šoupli ji skrze ně po sekcích."
"Měli jsme obilnou kaši a něco co nazývali ‚jako-mléko', které bylo nechutné a ‚jako-čaj' a kus ovoce. Ovoce bylo zmrazené a nabito chemikáliemi. Jablko mohlo vypadat červeně, ale bylo pokryto něčím voskově bílým a uvnitř bylo černé a hnědé."
"Klamali lidi odepíráním jim věcí - ty jsi asi jediný člověk na bloku, kdo nedostal žádný chleba. Pyšnil jsem se nežádáním je nikdy o nic. Neprosil jsem." Džamal řekl, že jim bylo řečeno, že nemají žádná práva. "Oni ve skutečnosti řekli - ‚Nemáte tu žádná práva.' Po nějaké době jsme přestali žádat o lidská práva - chtěli jsme zvířecí. V táboře Rentgen byla má cela napravo od psí boudy vlčáka."
Měl dřevěný domek s klimatizací a zelenou trávu na cvičení. Řekl jsem dozorcům, ‚Chci jeho práva' a oni odpověděli, ‚Ten pes je členem US armády'.
"Byl jsi potrestán za cokoliv - za to, že máš šest balíčků soli na cele místo pěti, za pověšení mokrého ručníku na cele, i za to, když jsi neměl lžičku a věci uspořádány ve správném pořadí."
Nuceni použít kyblík jako záchod na očích jiných vězňů a dozorců bylo obzvláště trapné. Džamal řekl: "Nikdy jsem si na to nezvyknul - dali jsme kolem nás ručníky a oblečení.
"Ale Vojenská policie na věži nás viděla pokřikovali na sebe."
"Byla nám povolena sprcha jednou na začátku týdně a vůbec žádná na samotce."
"Toto bylo vemi těžké, protože se máme modlit čisti."
"Postupně počet sprch vzrostl na 3 týdně. Byly vždy studené."
"Před tím, než jsi byl odveden na to, čemu říkali ‚rec a sprcha' jsi byl připoután dvěmi muži z vojenské policie, zatímco jsi byl stále v kleci."
"Někdy jsme viděli dozorce, jak si hrají s hlavou sprchy, aby voda stříkala kolem dokola na oblečení vězňů, když je musel vyvěsit k ochraně jeho soukromí."
Vězňům byly někdy dány "komfortní věci' - známé jako CI - jako šampón, ručníky, hadřík k umytí a trenýrky. CI byly odstraněny jako trest.
Džamal vzdorně odmítl ‚zábavu' jako dívání se na Džames Bond filmy v místnosti vězni přezdívané Milující Chatrč."
Dodal: "Některým byly dány pizzy, zmrzliny a McDonaldy, ale mě to nenabídli. Asi věděli, že podlácení platilo jen pro některé.
Pro uběhnutí času si vězni spolu povídali, modlili se, četli Korán a zpívali islámské písně. V táboře Rentgen jim dali romantické novely stylu Mill a Bůn v arabštině, které odmítli číst.
U popisu lékařských zákroků Džamal řekl, že věděl o 11cti mužích, kteří měli jejich nohy amputovány a o dvou, kteří přišli o jejich prsty u nohou a na rukou. Bylo mu řečeno, že američané odstranili daleko více tkáně než bylo potřeba.
Dodal: "Muž v cele vedle mě měl omrzlé dva prsty na ruce a dva prsty na noze. A také palci, ale oni to nijak neošetřili po celý rok a potom už museli odseknout daleko více než bylo potřeba."
"Všichni muži, kteří ztratili končetiny si stěžovali, že sekali hodně vysoko a nestarali se záchranit co nejvíce."
Džamal dodal, že neměl v Guantanamu blízkého přítele, říkajíce: "Když jsem už potkal jiné brity, vzpomínali jsme na domov - obzvláště jídlo."
"Všichni jsme byli posedlí skotským horským chlebem - chtěli jsme ho strašně moc.
"Jeden z britů mi řekl, že byl dotázán proč je muslim, protože by se měl modlit ke královně."
Džamal, rozvedený s dcerami 3 a 8 let a synem 5 let, je přesvědčen, že jeho odmítnutí se oddat hrám mysli, mu dalo vůli to projít."
Řekl: "Někdy to bylo velmi, velmi obtížné, ale snažil jsem se myslet jen na přežití."
"Udržoval jsem si co nejvíce myšlenky na domov , protože jinak bych se zbláznil."
"Co jsem tam byl asi skoro rok, měl jsem sen. Hlas mi řekl, ‚Budeš tu po dvě léta.'"
"V mém snu jsem řekl, ‚Dva roky! To je sranda?' Ale když jsem se vzbudil, byl jsem klidnější, alespoň t o znamenalo, že se jednoho dne odsud dostanu."
"Byl jsem poslán do Guantanama 11. února 2002 a odešel jsem 9. března 2004, tak jsem tam byl trochu přes dva roky, tak jak mi ten hlas ve snu řekl."

Překlad do čestiny Imane. V. M.
Zdroj : http://muslimskelisty.cz/zp168.htm

Související:

Bushovi intelektuální katani

http://www.outsidermedia.cz/Bushovi-intelektualni-katani-1.aspx

Paměti G.W.Bushe

http://blogy.nenasili.cz/cs/cendasj/577_pameti-gwbushe

100 dolarů za každou vteřinu, kterou Bush vydrží waterboarding

http://www.ct24.cz/svet/55566-100-dolaru-za-kazdou-vterinu-kterou-bush-vydrzi-waterboarding/

video:

shlédni:

My už vás naučíme mluvit

Dokument představuje historii vyšetřujících technik a nástup moderních mučících postupů, jež se stávají takřka běžným způsobem vyšetřovacích metod. Je to důrazné varování, že se společností není něco v pořádku.

http://media.bloguje.cz/801692-my-uz-vas-naucime-mluvit.php

Průvodce po Guantánamu

Vyšetřovací metody americké vlády, ne vždy ohleduplné zacházení se zajatci a nelehké životní podmínky ve věznicích, kde jsou vyslýchány osoby podezřelé z terorismu, odhaluje britský dokument z roku 2004. České znění.

http://avidokumenty.blogspot.com/2009/09/pruvodce-po-guantanamu-moderni-mucirny.html

Reel bad Arabs

Démonizace obyvatel Blízkého východu ve filmu.

http://www.overstream.net/view.php?oid=shtte3sqsqnh

Stahni:

Mučení: špinavá práce

Investigativní novinář Andrew Gilligan se vydává po stopě speciální likvidační jednotky v podobě tajného amerického týmu únosců, který působí po celém světě, unáší lidi podezřelé ze spolupráce s teroristy a přemísťuje je do zemí, kde je čeká mučení za účelem získání informací – proces, který CIA nazývá mimořádným postupem. Místní mučitelé podezřelé vyslýchají a předávají informace Spojeným státům. Ministerstvo zahraničí USA zároveň tyto země odsuzuje za porušování lidských práv. České znění.

http://uloz.to/5208764/muceni-spinava-prace.avi

Záhadné lety

Média nás bombardují vždy a všude. Díky nim o světě víme téměř vše. Nebo si to alespoň myslíme. A snadno nám pak uniká to, co se děje za našimi vlastními humny. V letech 2002 a 2003 tak v Polsku několikrát nepozorovaně přistává tajemné letadlo. Stranou pozornosti, na staré a opuštěné ranveji v odlehlé oblasti. Pod taktovkou americké CIA. A stranou nezůstávají ani další evropské státy. Západní vlády mlčí a ilegální lety podle všeho tolerují. Proč? Koho chtějí na svém území "ukrýt"? Indicie vedou do zajateckého tábora na Guantanámo na Kubě. Do věznice, která se stala svědkem brutálního mučení. České znění.

http://www.uloz.to/6554501/zahadne-lety-avi

Taxi na temnou stranu

Měl nové auto a těšil se, že si taxikařením vydělá na lepší život. Nakonec se dostal až k Američanům... Jenže jako vězeň podezřelý z terorismu. Prokazatelně nevinný Dilawar byl americkými vojáky mučen a zabit. Jak může dojít k tomu, že člověk, který jde bojovat za demokracii ve světě, začne používat krajní prostředky? Kdo nebo co ho k tomu přiměje? Na to hledá odpověď dnešní dokument z cyklu  Proč potřebujeme demokracii? České znění.

http://uloz.to/5717569/taxi-na-temnou-stranu.rar

Přízraky z Abu Graib

Americká filmařka Rory Kennedyová se odvážně pokusila zmapovat situaci kolem největšího skandálu americké armády v poslední době. Vydala se na cestu po historii vězení v iráckém Abú Ghrajbu, po příčinách a následcích hrůzného násilí, kterého se dopustili američtí vojáci na muslimských vězních. Začala sledovat sérii lží a diplomatických machinací snažících se tento čin zamaskovat. Dokumentaristka postupně odhaluje nejen skutečný příběh, ale popisuje i síť zákonů a dohod, které mučení vytvořily bezpečné zázemí. Ukazuje nejvyšší politické síly velmocí, jež stojí za zneužíváním a týráním.

http://www.uloz.to/651818/prizraky-z-abu-ghraib-ghosts-of-abu-ghraib-avi

Cesta na Guantánamo

Příběh čtyř mladých muslimů, kteří se v září 2001 vydali z anglického městečka Tipton na výlet do Pákistánu, začíná nevinně. Devatenáctiletý Asif jede navštívit svou nevěstu a na připravovanou svatbu pozve kamarády Ruhela, Shafiqua a Monira. Setkají se v Karáčí, odkud jejich cesta vede do Afghánistánu. Tam jsou zatčeni spojeneckými silami. Jeden beze stopy zmizí a tři zbývající mladíci, které Američané považují za teroristy, spolupracující s Tálibánem, jsou vyslýcháni, ponižováni, mučeni a posléze deportováni do zajateckého tábora Guantánamo na Kubě. „Vždycky nám tvrdili, že v této věznici jsou umístěni nejnebezpečnější teroristi světa, ale tohle byli úplně obyčejní angličtí teenageři, kteří se ocitli v pasti neobyčejných událostí,“ říká režisér Winterbottom. „Nejjednodušší a nejefektivnější způsob jak vyprávět jejich příběh byl nechat je, aby ho vyprávěli oni sami.“

http://www.uloz.to/3561389/cesta-na-guantanamo-zip

film:

Odpočítávání

Je vůbec nutné a omluvitelné násilí (mučení), konané pro naše dobro (bezpečnost) ???

Stahni:

http://www.hellspy.cz/odpocitavani-novinka-2010-cz-avi/1247147

http://www.uloz.to/7146729/odpocitavani-2010-cz-avi

Lidé - bděte!