Řekněte jim, že sametová

Možná již znáte. Když opominete ideologické zaměření textu, zbude vám nadčasový obsah.Toto krom jiného, mne přesvědčuje o skutečnosti, že víra ve veškeré ideologie je již dávno přežitkem a netušeným omylem. Pouze víra v člověka a zdravý rozum je nadějí.

dokumenty:

kráceno

Provolání vysokoškolských studentů

k výročí 17. listopadu 1990

(Ukradená revoluce)

            Spoluobčané, přátelé, obracíme se na vás jakožto českoslovenští vysokoškoláci! Opět je potřeba se spojit a společně se zamyslet nad stavem věcí, ke kterému jsme se po roce dopracovali. Blíží se výročí revoluce. Nechceme slavit 17. listopad. Není k tomu důvodu! Nechceme, aby staré nomenklaturní kádry vyšly s mávátky na Národní třídu a smály se nám do obličeje. Již není důvodu nazývat naši revoluci „sametovou“. Je to totiž revoluce ukradená! Ukradená nedůsledností nás všech i našich představitelů, kteří v některých případech propadají sebeuspokojení, samolibosti a nebezpečné změkčilosti. Na každém kroku je cítit neklid a narůstající napětí. Dostavuje se zklamání a nedůvěra k vládě i k sobě samým.

            Nepovažujeme se za odpůrce našich nových politických činitelů. Jsou to námi svobodně zvolení představitelé vlády a státu. Musíme se však naučit jasně vyslovovat svoji kritiku tam, kde jsme k tomu nuceni. Jinak nám zbude jen reptání a zatrpklý vztek. Svobodnou občanskou společnost tak nevybudujeme! Vyzýváme parlament, prezidenta a vlády k zamyšlení nad následujícími body:

1. 1.      Očista státních úřadů a veřejného života

            Vyzýváme vládu k radikálním krokům a opatřením vůči armádě sabotérů, konfidentů bývalých i současných a všem ostatním delikventům minulého režimu. Opět získávají důležité pozice ve veřejném životě. Stejně tak plynule přecházejí na vedoucí místa u nových firem a společností. Nedomníváme se, že tím musí dojít k rozpadu státní správy a kolapsu hospodářství. Jedením z řešení je vypsání veřejných konkursů. Pravidla ovšem nesmějí být stanovena tak, aby je opět splňovaly právě jen staré nomenklaturní kádry.

1. 2.      Potrestání konkrétních viníků

            Nejedná se nám o žádné „hony na komunisty“. ……

1. 3.      Policie a armáda

            Požadujeme rychlé vytvoření nového moderního statutu naší policie a armády. Výměnu zprofanovaných řídicích kádrů. Odpovídající zabezpečení materiální. Současný stav je neúnosný. Nutno navázat spolupráci s obrodnými a reformními křídly armády a policie. Využívat zahraničních zkušeností malých a středních států západní evropské demokracie.

1. 4.      Ekonomika

            Požadujeme důsledný přechod na tržní hospodářství. Centrální plánování a administrativně direktivní systém historicky selhaly. Nemáme čas, peníze ani chuť zkoušet vyzkoušené! Třetí cesta neexistuje! Nepodléhejme laciné propagandě těch, kteří se za volání po sociálních jistotách pouze schovávají. Jde jim o zachování nynějšího stavu! Winston Churchill v kritické situaci své země slíbil svým spoluobčanům jenom krev, pot a slzy. A dá-li Bůh, tak i svobodu. Mějme na paměti jeho slova!

1. 5.      Agrární otázka

            Každá skutečná revoluce řeší agrární otázku jako jednu z prvých. Je třeba přistoupit k třetí agrární reformě, která zcela vyjasní vztahy vlastníků k půdě. Prostřednictvím reformy je nutno nikoli umožnit, ale podpořit soukromé hospodaření sedláků, těch, kteří se chtějí vrátit k obdělávání půdy svých otců a dědů!

1. 6.      Otázka národnostní

            Odmítáme národnostní hašteření, považujeme je za důsledek současných sociálních a morálních nejistot občanů. Zájmy národní, zájmy „národa“, jsou občanům podsouvány vždy tehdy, je-li třeba odpoutat pozornost od něčeho jiného. Předpokladem občanské spokojenosti je spokojenost ekonomická! A pak je jedno, zaměstná-li Čech Slováka, Slovák Žida, Žid Roma, nebo je-li jejich ředitelem Vietnamec. Mimo jiné – jsme nejen tím, zač sami sebe považujeme, ale též tím, jak jsme ostatními chápáni. A my jsme „ostatními“ ve světě chápáni jako Čechoslováci. Jako stát, který byl sužován komunismem, ale nyní usiluje o demokracii a prosperující ekonomiku. Především jako Československu je nám svět ochoten pomoci!

1. 7.      Informovanost

            Požadujeme úplnou otevřenost a výměnu informací. Žádáme konec s tajnůstkařením na všech úrovních! Současné vystupování naší politické reprezentace budí rozpaky. Dostává se do protikladu s programem a jednáním, kterým získala naši podporu. Opět se stáváme svědky pohrdání prostým občanem. Právo na informovanost je jeho právem základním! Informace jsou neúplné a nepřesné. Jsou vydávány zpožděně, teprve na základě společenského tlaku. Polovičaté informace můžeme slyšet i z úst prezidenta republiky. Postupem času vzniká dojem, že se obklopil svými přáteli a příznivci, kteří mu neposkytují dostatečný přehled o skutečných náladách mezi lidmi. Prezident by se měl zamyslet, proč jeho obliba klesá. Není možné řešit nastalé situace stále jen vahou své osobnosti. Ve vlastních očích pak může tato váha neúměrně narůst…

1. 8.      Vyšetřování 17. listopadu 1989

            Jeden ze základních studentských požadavků minulého roku nebyl dosud splněn. Veškerá vyšetřování událostí okolo 17. listopadu zcela zkrachovala. S odstupem se nám jeví stále zřejmější, že klíč k událostem leží někde jinde. Nevíme kde. Je možné, že prezident a někteří členové vlády vědí více než my. Chceme je proto vyzvat, aby v případě, že znají další skutečnosti, našli odvahu nám, občanům, je sdělit. Jestliže se někteří z nich před 17. listopadem minulého roku účastnili jakýchkoli jednání o průběhu možného politického převratu, udělujeme jim své rozhřešení. Nepochybovali bychom, že tomu tak bylo pouze z nutnosti zabránit případnému masakru či občanské válce podle rumunského vzoru. Část vedení KSČ k tomu pravděpodobně byla odhodlána. Není ale možné omluvit případnou skutečnost, že by tito politici dosud nenašli odvahu takovéto spojení seriozně konstatovat. Bez toho by nebylo možné zlomit temný pocit sounáležitosti a spolupráce, ke kterým by se svým mlčením zavazovali. I takové může být zdůvodnění skutečnosti, že až na tragikomickou postavu Štěpána panuje tolerance k minulému zlu.

            Požadujeme úplnou pravdu o událostech 17. listopadu! Dosavadní mlčení je už neúnosné. Pouze vytváří podmínky pro nejrůznější dohady. Jeden z nich jsme byli nuceni právě předložit…

ZÁVĚREM

            My mladí jsme prý budoucností této země, během několika let začneme pracovat v ekonomice, v kultuře, ve společenském životě. Chceme se svou prací i svým životem stát skutečně novou generací, ale nemůžeme ve své práci navazovat na nynější politiku kompromisů. Vy, generace našich rodičů, jste žili na úvěr. Na náš úvěr. Na dluh svých dětí… Nevyčítáme vám to. Pouze nesmíme připustit, aby se tento dluh dále zvětšoval. Naše politické usilování bude vycházet ze smutných zkušeností, které máme s levicovými idejemi. Chápou společnost jako nesvéprávné bezejmenné stádo. Zárukou svobodné společnosti musí být vždy svoboda jednotlivce. Každý občan nese odpovědnost sám za sebe. Teprve pak se odpovídá celku, teprve pak jej celek může volat k odpovědnosti.

            Chceme se stát oduševnělou společností. Nám všem bylo po čtyřicet let vnucováno okleštěné materialistické vidění světa. Zejména my, mladí, v sobě cítíme potřebu pojmenovat onu sílu či myšlenku, která se nachází jako skrytý řád nad naším pozemským žitím. Cesta k tomu je složitá a individuální. Někdo si nazval tuto sílu Bohem, někdo cítí jinak. Ale je v našich silách, abychom se zamysleli nad těmito ideály a pokusili se jimi řídit ve složité době, která přichází. Namísto desítek a stovek různých petic a manifestů, které v současné době vznikají jako lavina po celé republice, vám nabízíme možnost spojit se s námi, studenty, a tak vytvořit společnou sílu. Hlas jednoho zapadne, ale hlas většiny se stane skutečným projevem vůle lidu. Pouze společným vyjádřením zájmu na radikálním postupu reforem můžeme zahnat nejistotu a roztrpčení. Děkujeme vám.

Děkujeme, odejděte!

Prohlášení bývalých studentů k desátému výročí
17. listopadu 1989

Vážení spoluobčané!
Sešli jsme se včera, tedy v předvečer 17. Listopadu, poblíž Národní třídy, abychom oslavili křest knihy Sto studentských revolucí. Dnes jsme sestavili toto prohlášení, které vám se vší naléhavostí předkládáme…

Jsme šťastni, že žijeme v zemi v zásadě svobodné a demokratické! Oceňujeme změny a možnosti, které nám uplynulých deset let přineslo. Ale jsme hluboce zklamáni a pobouřeni způsobem, kterým současná politická reprezentace provádí výkon svěřené moci. Desáté výročí listopadu 1989 nás tak zastihuje v dosud největším marasmu – politickém i morálním!
Cítíme se oklamáni. Díváme se do tváře arogantní politické moci, která se neumí domluvit na funkčním vedení země a obviňuje z toho nás, občany, protože jsme prý špatně volili!
Současná vláda svým chováním hrubě zkresluje a poškozuje obraz naší země v zahraničí! A mezi domácím obyvatelstvem vyvolává smutek a beznaděj, což nás uzavírá do opětovné vnitřní emigrace, jak to pamatujeme z dob komunismu. Cítíme hlubokou účast s tímto stavem! Ptáme se sebe i vás: Co se stalo, že nám vládnou takoví lidé?
Jsme dosud zatíženi dědictvím 40 let komunismu, ale většina dnešních problémů je už důsledkem NOVÝCH CHYB A NOVÝCH NEPRAVOSTÍ. Mezi státem a střední podnikatelskou třídou kupříkladu nepanuje spolupráce, ale boj, který prorůstá nedůvěra, zlodějina, neschopnost a korupce ze strany státních úředníků! Naši politici se chovají, jako by si neuvědomovali, že jsou odpovědni nejen za výkon svěřené moci, ale i za morální atmosféru ve společnosti, pro kterou se svými činy a postoji stávají nejviditelnějším vzorem!
Ve jménu generace naší i generací příštích kategoricky voláme po návratu slušnosti, morálky, politické korektnosti a humanistické orientace a žádáme vůdčí politiky hlavních politických stran, aby v zájmu této země ODSTOUPILI! Oni už nedokážou této zemi pomoci, už nedokážou dostát výzvám nové sjednocující se Evropy ani být spolehlivým členem pro nás životně důležitého uskupení NATO. Oni se přežili – a jejich neschopnost vzájemné domluvy je toho důkazem.
Žádáme prosté straníky i stranické sekretariáty hlavních politických stran, aby obnovili svou původní demokratickou identitu a nalezli představitele, kteří obstojí v dynamických podmínkách třetího tisíciletí. Naše země stojí před historickou šancí vrátit se mezi vyspělé státy Evropy. A my nemáme jinou šanci, než to dokázat!
Chceme se stát opět normální zemí, kde slušnost a dodržování zákonů je platnou normou pro prosté občany stejně jako pro vedoucí politiky. Stávající situace ničí onu obrovskou sílu a tvořivost našich lidí, ve kterou věříme a kterou dokázal listopad 1989. Současní politici již nedokážou této síly využít, ale naopak se cítí jí být ohroženi.
Jsme společností s dědictvím Masaryka a Čapka – a tak trochu i Franze Kafky. Ale nejsme a nechceme být společností ztotožňovanou s garniturou současných sobeckých a omezených politiků, kteří svou zpupností a hluchotou už zemi pouze škodí.
Spoluobčané! Apelujeme na slušnost a normálnost! Věříme, že atmosféra, která zavládla v naší zemi, nám není vlastní, ale vyvěrá z arogance, cynismu a velikášství většiny současných politických vůdců. Část politiků v naší zemi se svým chováním dostala již téměř na úroveň bývalých komunistických vůdců! Už opět nastala situace, kdy musíme překročit ulity své nevíry a stísněnosti a podat si ruce. Toto je naše výzva. Výzva obsahující naději, že jsme stále ještě silná občanská společnost, ve které dřímá netušená síla a která se vypořádá s tím, co ji zalehlo a dusí.
Předpoklady morální a duchovní obrody naší společnosti jsou dva: je to slib vnitřní slušnosti každého z nás a je to odchod zprofanovaných politiků, kteří se v průběhu deseti let opotřebovali a neuvěřitelným způsobem proměnili své chování.
Zdravíme vás a děkujeme vám za to, že jste. Nestydíme se přihlásit k ideálům a radosti, kterou jsme téměř všichni prožívali před deseti lety, a uděláme všechno proto, abychom si v příštích volbách svobodně nezvolili novou cestu ke komunismu.

V Praze dne 17. 11. 1999, 16.30

Je deset let poté a České republice vládne tzv. Opoziční smlouva. Václav Klaus a Miloš Zeman si rozdělili pole působnosti a opozice de facto přestala existovat. Jako by se pod jiným hávem vracela „stranovláda“.

Pod manifest se během krátké doby podepsalo na 250 tisíc lidí. Reakce občanů byla nečekaná a spontánní. Václavské náměstí bylo zase plné a zdálo se, že se republika otřásá v základech. Nikoho jsme nejmenovali, ale všem bylo jasné, koho máme na mysli – Klause a Zemana. A všechny, kdo se zpronevěřili ideálům roku 1989.

Ale staří političtí šíbři už vědí, že není rok 1989. Že mají čas. Jen chvíli vydržet, oni zase ztichnou.

Václav Klaus, ten, kterého plná náměstí vynesla tam, kde je, nám vzkazuje, že se s „ulicí“ bavit nebude.

Nikdy jsem nechtěl být politikem, ale toto je moment, kdy o tom začínám vážně přemýšlet.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 SLAVNÝ PROJEV MILOŠE KOPECKÉHO ZE IV. SJEZDU SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH DRAMATICKÝCH UMĚLCŮ, KTERÝ SE KONAL V PRAZE VE DNECH 4.–5. KVĚTNA 1987

Soudružky a soudruzi, dámy a pánové,

mnohokrát ve svém životě jsem byl svědkem, jak různé etapy či události byly s verbální marnotratností a lehkou myslí označovány za historické. Velká slova byla vždycky po ruce a nikdy jich nebyl nedostatek. Nuže: jestliže někdo toužil žít ve velké době, v době, která vším právem si činí nárok být zvána epochální a historickou, může být spokojen: je to teď.

To, co se děje ve velké zemi Sovětů, je doopravdy, o tom ať nikdo nepochybuje. Tam je to doopravdy. Ostatně jedna z mnoha vlastností této země, která si zaslouží úctu a sympatie, je, že vždycky všechno se tam dělo doopravdy: i chyby a omyly, leckdy bolestné a možná i tragické, byly doopravdy. Snad leccos bylo i tragické, rozhodně však nikdy nestoudné a lehkovážné. Také současná jejich renesance socialismu je doopravdy. Nepleťme si, prosím, změnu politického kursu s historickým zemětřesením. To není změna kursu, to je revoluce, revoluce uvnitř revolučního tábora, a nikoli jen v jeho generálním štábu.

A já pln naděje, touhy i víry, ale také pln nepokoje a pochyb se ptám: je to také u nás doopravdy? Nebo jen tak, naoko, „jako by“. Prostě „jako“?

Neptám se jen já, ptá se tak všechen lid a celý národ, s nímž jsem v živém, bezprostředním styku, neboť je to atribut mého povolání. Hluboce věřím, ba jsem přesvědčen, že také tady, u nás, v mé vlasti najdeme dosti sil dát socialismu jeho pravou podobu, nutně věrnou jeho podstatě, k čemuž se naskýtá jedinečná příležitost. Dějiny nejsou příliš štědré a neplýtvají poskytováním takových příležitostí; nabídnou-li však takovou možnost a ona zůstane nevyužita, je-li s ní jen flirtováno, dostaví se zákonitě trest těžký, někdy osudový. V těchto chvílích nejsou dovoleny žádné, dokonce ani (osvědčené) obratné triky. Zatím tomu „doopravdy“ u nás mnoho nenasvědčuje. Zatím, v této chvíli mám pocit spíše skličující a troufám si říci, že v tom nejsem sám. Slyším, a miliony lidí se mnou, co už jsem několikrát v jiné tónině slyšel, aniž se něco burcujícího stalo; a přirozenou obranou zdravého lidského organismu je, že nedovolí příliš dlouho planým slovům dopadat na dno duše. Také srdce zůstane bez zachvění.

Nestačí osvojit si několik tezí, několik postojů, několik prostocviků a ty pak plamenně předvést, to může prohloubit beztak již povážlivou nedůvěru našeho lidu ke všemu, co slyší a co tak často je v nesouhlasu s tím, co vidí. To je, proč někdy tento lid i věci očividně správné a pravdivé přijímá tak rezervovaně. Dnes je snad nejdůležitější, KDO k tomuto lidu hovoří.

Příliš mnoho nadějí bylo už zklamáno a zklamané naděje vedou jen k zemdlenosti, únavě, lhostejnosti, apatii. V takové morální atmosféře, v takovém politickém klimatu, můžete, máte-li poctivé úmysly, padnout vyčerpáním, ale nemůžete nic budovat.

Musíme přinutit vítr, aby se přizpůsobil ostříhané ovečce. Musíme dělat boty, aby padly člověku, ne osekávat člověka, aby se vešel do bot.

 A přestaňme se už tvářit, že je u nás všecko v pořádku a že všecko důležité se už stalo. Pochybuji, že náš lid se dá natrvalo uspat takovou ukolébavkou.

Děkuji vám za pozornost.

Doporučená videa:
Shlédni:

Noam Chomsky – disident V.Havel

http://www.youtube.com/watch?v=PXIKAbNGKgY&feature=player_embedded

David Icke Interview for 25th September Prague presentation
http://www.youtube.com/watch?v=ljuqCKnLsDw

Barevné revoluce
http://www.youtube.com/watch?v=6UZ77gH6HWk&feature=player_embedded

Demokracie – hudební klip (K.Kryl)
http://www.youtube.com/watch?v=W0Mydquf9S8

Stahni:
Vládneme nerušit
Koaliční smlouva a její důsledky
http://www.uloz.to/2201236/vladneme-nerusit-aviZdroj: http://www.zameckeknihkupectvi.cz/denik-reknete-jim-ze-sametova-dvd.htm